Jednou za čas potkáte člověka, se kterým si hned napoprvé rozumíte. Nemusíte nic moc vysvětlovat a řeč plyne. Když se vidíte příště, snadno opět navážete. Prostě máte dojem, jak byste se znali odjakživa. Občas se to stane.
Včera na zasedání zastupitelstva Mikulůvky jsem překvapeně zjistil smutnou novinu, že odešla paní Naděžda Geržová, bývalá starostka naší obce. Jaksi se přihodilo, že k nám domů na dolní konec tato zpráva nedorazila. Nikdo z přátel se nezmínil, nikde jsme si ji nepřečetli. Prostě náhoda. Občas se to stane.
Paní Geržovou jsem znal jsem pouze pár let, protože zde nebydlíme až tak dlouho… sotva třináct roků. Netuším, co všechno s ní Mikulůvčané prožili. Kdo se přátelil, kdo se jí spíše vyhýbal. Každý má své příběhy a vzpomínky, nakonec není to moje starost. Já jsem v ní našel skvělou sousedku a strávil s ní nemálo příjemných chvil. Cenil jsem si našich setkání a družných rozhovorů.
Jednou jsem ji požádal, aby vzpomínala a vyprávěla, co během svého působení v Mikulůvce prožila. Ochotně svolila a já jsem zapisoval. Její zážitky byly velmi živé, plné energie a zajímavých detailů. Paměť jí sloužila skvěle a vůbec to byla dáma v úžasné formě.
Pokud na ni rádi vzpomínáte, třeba budete mít chuť si její vyprávění připomenout.
Děkuji Vám, paní starostko.
M.H.