Soběchleby jsou vzdušnou čarou asi 20 kilometrů od Mikulůvky severozápadním směrem. Obec to není velká. Navštívil jsem kamaráda Dalibora Koutného, který spolu s dalšími zastupiteli soustavně pracuje na tom, aby se zde příjemně žilo. Profesí je učitel na prvním stupni, hodně času ale věnuje chodu obce.
MH: Ahoj Dalibore. Jak dlouho my se známe? Předpokládám tvou obvyklou odpověď „Od Kuvajtu napadení!“…
DK: Od Kuvajtu napadení.
MH: Tak to bude déle. Pamatuji si Tě, jak jsi na stanovém táboře chodil kouřit na latríny… řekněme tak rok 85?
DK: I to je možné.
MH: Použij prosím i nějakou větu rozvitou. Jsme z jednoho železničního uzlu, dnes bydlíme na vesnici, každý ale jinde. Jak jsi se do Soběchleb dostal?
DK: Nechtěl jsem žít ve městě a našel jsem inzerát na dům před rekonstrukcí, který mne zaujal. Tu už máme za sebou a jsme zde spokojení.
MH: Tak to gratuluji. Ale zajímají mne jiné věci. Ty jsi místostarosta, viď? Jak to přišlo? Proč? Baví Tě to?
DK: Začal jsem pro obec dělat nějaké práce, protože když jsem jako občan někdy chodil na jednání zastupitelstva, měl jsem často pocit, že se věci dají i skutečně dělat, než o nich jen mluvit. Nejdřív jsem během své dovolené pro naši mateřskou školku vyrobil nějaké venkovní herní prvky. Obec ušetřila a já jsem zjistil, že je fajn takto pomoci. V dalším volebním období (přestože jsem nebyl zastupitelem) jsem se stal členem kulturní komise a později i jejím předsedou, protože mne bavilo pořádat pro lidi akce.… No, a s nynějším starostou jsme později připravili úspěšnou kandidátku.
MH: OK, pověz mi něco o Soběchlebech. Máte 570 obyvatel – to je o dost méně, než dnes žije u nás v Mikulůvce. Máte velký kostel, velkou školu, kulturní dům, obecní hospodu, koupaliště i obecní obchod… Jak jste to dokázali? Jak se vám to udržuje?
DK: Naším cílem je pracovat pro obec a občany, přestože se jistě ne každému zavděčíme. Chceme, aby obec byla, dá se říci, soběstačná. I v minulosti sem z okolí jezdily děti do školy, lidé do kostela i do obchodu. Udržovat to vše je samozřejmě náročné, ale třeba obecní hospodu jsme spláceli 5 či 6 let a dnes je prostě naše. Kulturák byl obecní vždy. Něco ještě splácíme, například zdravotní středisko. Hrozilo jeho zavření, ale chtěli jsme, aby starší občané měli lékaře stále v dosahu. Koupili jsme i areál bazénu – byl tu již od nepaměti, ale teď je konečně obecní.
Já bych řekl, že Soběchleby vždy byly přirozeným centrem, taková ta středisková obec.
MH: Ano, to si pamatuji, jeli jsme s našima kdysi do Soběchleb až z města, protože tam bylo cosi lépe k sehnání….
DK: A právě tak nějak přirozeně už dříve vznikla ta základní infrastruktura. Máme vodovod, kanalizaci, kabelovku, plyn, optiku, dvě čističky. Obhospodařujeme 7 obecních bytů, jsme zde finančně na nule. Peníze z nájmu dáváme do údržby a rekonstrukcí, je to sociální záležitost.
MH: Prosím řekni mi něco o tom, jak se u vás tyhle věci řeší, jak se rozhoduje, jak se domluvíte, že se něco koupí a tak dále.
DK: Máme 15 zastupitelů a pětičlennou radu. Ta tyhle nápady předjedná dopředu a zastupitelstvo jen vybírá z nabízených možností. Rada též hlídá starostu, aby si nedělal, co ho napadne. I pro něj je to dobré, protože má za sebou radu jako garanta. Při jednání se vždy o věcech bavíme, na zastupitelstvu čteme zápisy z rady a spoustu věcí i neschválíme. 1x za 14 dní je rada, kdy se probírají všechny důležité věci. Pak týden před zastupitelstvem je ještě schůze zastupitelů s radou, kdy se domluvíme, co se bude na zastupitelstvu řešit a jak je to vymyšleno. A na normálním zastupitelstvu je už i veřejnost. Tam se hledají kompromisy připomínek občanů k projednávaným tématům. Něco je snadné a jasné, jindy je to o dobré vůli na všech stranách.
MH: Zůstaly vám vůbec nějaké peníze po všech těch nákupech? Zbývá vám na sport, kulturu a tak dále?
DK: Samozřejmě jdeme i cestou dotací, na kulturní a sportovní akce žádáme často o příspěvek kraj a jsme obvykle úspěšní. Máme nějaký plán a snažíme se ho držet. V rozpočtu je jasně vyčleněno, na co je kolik peněz. A někdy se pro příklad stane, že koupaliště je v mínusu, ale hospodářskou činností v obecní hospodě se vydělalo X tisíc, tak se to se souhlasem zastupitelstva navzájem započítá.
MH: Ještě by mne zajímalo – když něco pořádáte, jaký je zájem Soběchlebanů? Přijdou lidi na ohňostroj na Silvestra nebo co vlastně organizujete? A ty akce dělá obecní úřad nebo máte nějaké spolky, které se snaží samy?
DK: Zájem by vždy mohl být větší. Velký úspěch mají tradiční akce – kácení máje, hody, Silvestr. Svoje akce dělají hasiči, sokol, za obec tu pořádáme divadlo, koncerty, závody v běhu Soběchlebský „Š-krpál“, je toho hodně.
MH: Máte to pěkně propracované, dobře se to poslouchá. Budeš příště zase v zastupitelstvu? Ještě Tě to baví? Myslíš, že vás lidé znovu zvolí?
DK: Baví mne to, práce je spousta a plánů také. Byl bych rád, aby nám občané důvěřovali dále. A myslím, že jsou za námi vidět výsledky.
MH: Už jsme toho probrali hodně, nebudu více zdržovat. Zdá se, že se nezastavíte! Přeji Soběchlebům i vedení obce dobré nápady a nadšené obyvatele! A jistě se zase někde potkáme!
DK: Díky za dotazy, samozřejmě jsme se rádi pochlubili. A přeji Mikulůvce, aby si zvolila natolik správně, aby obec vzkvétala nejen do krásy, ale i po stránce sousedských vztahů. To je kolikrát mnohem přínosnější.