V tomto článku bych navázal na předchozí dva příspěvky, které se zabývaly mikulůvským koupalištěm. Při jejich psaní jsem vycházel z veřejně dostupných informací bez nároku na přesnost. Spíše taková úvaha, která měla vést k zamyšlení, jak na koupaliště pohlížet při plánování dalšího rozvoje obce. Bylo to psáno s vědomím, že ty tabulky z webu pravděpodobně obsahují i jiné položky bez dalšího rozlišení. Dnes vidíme, že se koupaliště často ani netýkají.
Od té doby se k tématu objevily dva nové podněty. Prvně to byla debata nad oficiálními výsledky fungování areálu, které byly vedením obce připraveny a prezentovány na posledním zasedání zastupitelstva předminulý čtvrtek. Jsou zde vidět skutečná čísla z účetnictví obce.
Jen vysvětlivky – Mzdy obsahují náklady na lidi a odvody daní a pojištění, Potraviny jsou nákupy do bufetu, Materiál je veškerá chemie, drogerie, WC a podobně. Elektřina se skládá z několika částí, které budou v následujícím roce výrazně jiné. Služby jsou např. vzorky vody, revize atd. Největší položka je Opravy, kde jsou veškeré stavební práce, nové zastřešení bufetu, výměny ventilů bazénu a tak dále. S těmito investicemi jsme do koupaliště za rok 2024 vložili přibližně 680 tisíc Kč z obecního.
Shrňme si to:
- Koupaliště jako nemovitost s technologiemi vyžaduje peníze, abychom udrželi jeho provozuschopnost. V roce 2024 bylo do údržby a vylepšování investováno řádově 600 tisíc korun. V letošním roce je plánovaná částka někde mezi 400 a 500 tisíci.
- Žádné další extra plány (= další utrácení/investice) v tomto smyslu nemáme, proto se dá očekávat, že výsledná čísla při započtení úspor za elektrickou energii – jak si ji sami vyrobíme – budou v následujících letech pro obec pozitivní.
Závěr? Ekonomika koupaliště by v následujících letech nemusela být nějak tragická, pokud budeme brát v úvahu aktuálně rozbíhanou solární výrobu z nových obecních FVE. Ty jsou dokončovány právě na koupališti, škole a čističce.
Druhá záležitost se týká spíš obecného směřování. Dostal jsem se k diskusi, která proběhla v zámku Žerotínů ve ValMezu pod názvem „Večer se starosty„, a jíž se jako hlavní pozvaní hosté zúčastnili pan Zdeněk Rolinc – starosta Bystřice pod Hostýnem a pan Aleš Měrka – starosta Zubří. Právě koupaliště a jeho budování, provozování, přínosy a náklady bylo jedním z hlavních témat debaty. Také bych vybral pár bodů, jak jsem si je poznačil:
- Jsou to obě města, tedy srovnání s Mikulůvkou je poněkud omezené. Koupaliště tam všichni chápou jako jednu ze služeb občanům… stejně jako třeba stadion, park nebo odhrnování sněhu.
- Stejně jako u jiné městské služby je třeba přistupovat k jeho provozním nákladům a přínosům, takže vždy se řeší, jak to udělat lépe či efektivněji (ovšem v obecním slova smyslu, ne podle pravidel soukromé firmy).
- Statisticky navštěvuje koupaliště více než třetina obyvatel, čtvrtina z toho často, čtvrtina jen jednou za sezónu. Uživatelé z okolí přinášejí spíše peníze a tržby, než že by zneužívali fondy, které město do areálů musí vkládat.
- Zubří mělo v roce 2020 návštěvnost přes 20 tisíc lidí za sezónu, v areálu je ovšem i třeba restaurace a kuželna, která k fungování nepotřebuje počasí 🙂
- Tuším jeden provozní den koupaliště při vyhodnocení 55 dnů sezóny stojí zhruba 40 tisíc korun.
- Dokud v Bystřici provozovaly koupaliště Technické služby (to je městská společnost), poskytovalo jim na to město příspěvek 500 tis. Kč ročně.
- Nyní se koupaliště pronajímá a nájemci přispívají zhruba 300 tis. Kč ročně na běžný provoz.
- K tomu údržba a investice stojí další milion za rok – jedná se však o sportovní areál, kde se odehrává více aktivit – hřiště, minigolf a podobně.
Z diskuse vyplynul jeden závěr, který přímo z praxe podporuje myšlenku zmíněnou v minulém článku. Od té doby, co město Bystřice předalo provozování koupaliště nájemci, se Technickým službám uvolnily kapacity pro řádnou údržbu ostatních částí obce. Přes letní sezónu byli prostě pracovníci TS částečně blokováni tím, že zajištění provozu koupaliště mělo jistou prioritu. Poptávka obyvatel je v létě samozřejmě větší po koupání než například po čištění komunikací či jiných nudných činnostech.
Pokud dnešní informace zkombinujeme, vychází nám, že optimálním řešením pro obec by bylo získat nájemce, který provoz zajistí. A pokud budeme z čísel vědět, že provoz si na sebe (zatím se zdá) vydělá, bude nejen snazší tohoto provozovatele najít, ale též nebudeme muset nabízet nějaké finanční dotace, aby se toho vůbec někdo ujmul. Vedení obce pak bude mít více prostoru se věnovat jiným podstatným záležitostem, jako například přípravě projektů podle Strategického plánu. Tato nezbytnost byla diskutována právě na minulém zasedání.