Ještě mi řekni, jak jsi začala malovat.
Malovat jsem začala v roce 2002 s prvním synem Ondrou. Narodil se nemocný a já jsem potřebovala nějakým způsobem relaxovat. Začala jsem spíše s abstraktními obrazy. Snažila jsem se zároveň posbírat nějaké rady, protože jsem obor nikdy nestudovala. Bylo mi doporučeno začít tužkou, malovat zátiší a cibule, doplnit si vzdělání. Já jsem ale u toho potřebovala hlavně odpočívat, tak jsem se malování věnovala čtyři roky jen pro radost. Namalovala jsem si obrázky pro sebe a pro přátele. Následovala několik let dlouhá pauza.
V roce 2018 jsem se rozhodla, že bych chtěla portréty našich dětí. Dostala jsem na Vánoce dárek od manžela – kurz kresby na Vsetíně u pana Igora Janíčka. Pokračovala jsem tam i dalšími lekcemi malovaní suchým pastelem, na ty jsem docházela dva roky. S panem Janíčkem jsme později pořádali společné prázdninové kurzy, kde jsem já učila účastníky malovat na hedvábí. Naučil mne opravdu mnoho a stali se z nás přátelé. Bohužel již není dva roky mezi námi.
Později se mi podařilo třikrát zúčastnit workshopu u vynikajícího malíře Michala Janovského, kam je velice těžké se na ně dostat. Začala jsem malovat obrazy podle Starých Mistrů a učila se obor více do hloubky. U něj jsem jen dostala do ruky fotku obrazu a maluj. Žádné pauzáky, mřížky, poměry, prosvětlování.
Nerozumím tomu, ale to se asi už pozná, jestli má někdo talent, takhle od ruky….
Spousta lidí používá různé pomůcky. My jsme ale skutečně dostali jen malý obrázek a velký papír. Prostě maluj. Takový obraz mi zabere i 40 – 50 hodin. To mi však nijak nevadí, malování mě moc baví.
Tuším jsi měla i nějaký úspěch v cizině?
Se svými výtvory jsem získala několik ocenění v různých internetových soutěžích.
Pak jsem v době kovidu malovala obraz podle mé nejoblíbenější malířky Rosalby Carriery (1675-1757 Benátky). Ona tvořila krásné portréty pastelem. Přijali ji jako první ženu malířku do francouzské Akademie a taky působila na francouzském královském dvoře. Proslavila se po celé Evropě.
Když jsem ten samý obraz s komentářem uviděla na facebooku na stránkách muzea Louvre, napsala jsem do diskuse, že je moje nejoblíbenější. Syn Vojta mne pak přemluvil, abych jim poslala i fotku svého výtvoru. K mému úžasu mi opravdu odpověděli pochválili mě. Měla jsem z toho velikou radost…
Tak to bys mohla být žádaná falzifikátorka, ne?
Tak to určitě ne 😊
Na přání jsem podle fotky malovala veliký obraz Panny Marie a i když jsem se držela předlohy, namalovala jsem ho po svém. Výsledek odcestoval do Rumunska do českého Banátu. Majitelka ho loni 22. prosince věnovala kostelu v Gerníku, kde ho na Štědrý den i posvětili. Je tam vystavený a můžete se na něj zajet podívat.
Co je Tvůj nejúspěšnější produkt? Šperky?
Jednoznačně. Je o ně největší zájem.
Někde jsi psala, že snad chceš s cínováním skončit? A teď slyším, že je to nejpřínosnější část.
Uvažovala jsem o tom v době kovidu. Se šperky jsem začala jako s hlavní činností v roce 2019 po mateřské dovolené. V roce 2020 přišel kovid. Přestalo se prodávat, skončily jarmarky, byly zakázané kurzy. Sice jsem první rok uspěla s nějakými kompenzacemi pro řemesla, ale byly s tím hodně problémy. Teď je to lepší, snažím se pravidelně tvořit, pracuji o víkendech, jezdím, dělám kurzy. Loni přišlo veliké zdražování materiálu a surovin. Lidé proto znatelně omezili utrácení, šperky jsou prostě nadstandard. Když podnikáš, vydržíš nějakou dobu i za takových omezených podmínek. Pokud to však trvá příliš dlouho, je to těžké a únavné.
Takže běžně vezmeš šperky a šátky a jedeš někam na trhy?
Během roku mám třeba patnáct pracovních víkendů. Prodejní akce a kurzy. Jezdím hlavně po okolí, protože s dopravou nebo noclehem se to vůbec nevyplácí. Tady na Valašsku je to trochu jednodušší, mám tady už jméno. Takže si vybírám jen ty „lepší“ akce, většinou řemeslné jarmarky.
Nejezdím někam dál, protože by mi to zabralo příliš času a nemohla bych doma vyrábět šperky. Jsem zvyklá opravdu pravidelně přijít do dílny a něco tvořit.
To je zajímavé téma. Já si představuji, že když někdo „tvoří“, musí být správně naladěný, nemůže to dělat s chřipkou, prostě se mu musí chtít. Jak to jde dohromady s tou pravidelností? Nenapíšeš přece písničku, pokud nepřišla múza… ne?
Měla bych s tím asi problém, kdybych malovala ty abstraktní obrazy, co jsem s nimi kdysi začínala. Možná bych řekla, že to je rozdíl mezi muži a ženami – malíř potřebuje být odpočatý, třeba dva měsíce nemaluje… Já mám disciplínu, ráno vstanu a v sedm hodin jdu do dílny, i když se mi nechce a není mi dobře. Jakmile začnu tvoři, únava nebo špatná nálada přejde. Takže nejdůležitější je nezůstat ležet v posteli. Pustím si relaxační hudbu, někdy stříknu nějakou vůni, napojím se a tvořím. Já se opravdu těším v pondělí do práce. Když jsou prázdniny, doma je někdo nemocný… to jsou tvůrčí komplikace. Pak dělám nějaké jednoduché věci, věnuji se účetnictví nebo balím zboží. I to se někdy musí stihnout. Ale když je klid, šťastně si sednu k minerálům a tvorbě.
Jak se s tím popereš, pokud bys musela kvůli penězům jít dělat něco jiného? Co s tím?
Není to tak urgentní, takže nyní vše zvládáme. Jen se pořád objevují nějaké zmatky – kovid, válka, energie…. Protože nevím, jak se to bude vyvíjet, začala jsem šetřit. Méně nakupuji minerály a tvořím ze zásob.
Už jsem mluvila o tom, že je moje zboží nadstandard. Takže pokud mají lidé problémy, přestanou si prostě dělat radost a raději zaplatí důležitější věci. Proto mám realistická očekávání. Pokud by zákazníci úplně přestali nakupovat, bude to nutné přehodnotit. Nyní to celé funguje, ale není prostor na nějaký rozvoj. Loni jsem třeba vymyslela cínované náušnice s peřím – ty nedělá vůbec nikdo, ale bylo to spíš na truc. Začala válka na Ukrajině a já jsem si prostě řekla, že nebudu ve stresu kvůli strachu. Nakoupila jsem materiál a zkoušela. Všichni kupovali olej a rýži, my jsme doma měli peří. Naštěstí to u nás prošlo a u zákaznic to mělo úspěch. Ovšem situace neumožňuje tvořit ve větším, jsou to jen takové pokusy podle možností.
Co budeš dělat, když to neklapne? Když budeš muset do úřadu, do továrny nebo za pokladnu? Omezíš tyto svoje kreativní činnosti?
Zrovna jsme o tom mluvili s Milanem, že současný systém chceme ještě udržet. Náš nejmenší chodí do druhé třídy a já nemám jako podnikatelka žádné dluhy. Jsem tedy svobodný člověk. Ovšem pokud to přestane dávat smysl, musela bych tvorbu omezit nebo opustit. Určitě však budu dál malovat. V tomto směru se chci ještě rozvíjet. Šperky už vytvářím devátý rok, vytvořila jsem jich mnoho. Musím při tom nosit polomasku, protože pracuji s chemikáliemi. Není to nějak pohodlné. Takže kdo si chce ode mne něco koupit později, možná už nebude co 😊
Až mne bude někdo hledat na prodejní akci za pět deset let, bude se možná divit, že už tam nejsem. Prodejců po kovidu ubylo. Chodilo mi teď spousta pozvánek i z Čech. Skončilo spousta lidí. Dříve byl problém se na některé akce dostat. Dnes je to jinak. Prodejců ubývá a noví se objevují jen pomalu.
Dobrá. Ještě mi něco řekni k Mikulůvce. Máš tady zákazníky? Je 800 obyvatel dost pro prodejce šperků?
Občas mne někdo osloví, když potřebuje dárek. Je ale pravda, že většinu mých šperků si lidé kupují přímo pro sebe, protože je zaujmou a líbí se jim.
Je škoda, že na Mikulůvce nemáme akce a prostory, kam by se pozvali různí prodejci a tvůrci. Jezdím do okolních obcí. Byla jsem loni už podruhé na Oznici v rámci vánočního tvoření. Bylo to příjemné a lidé se dozvěděli, že tady jsem. Několikrát jsem byla v Hošťálkové. Před lety v Leskovci na velikonočním tvoření s dětmi. Předváděla jsem dvakrát řemeslo v Novém Hrozenkově. Jezdím už několik let na Valašské Záření na Vsetín a na Valašský krajkářský řemeslný trh do Valašského Meziříčí. Z větších akcí zmíním Mineral Expo Zlín.
Každopádně v současnosti je zájem o řemeslné jarmarky, regionální výrobky a podobně. Tyto akce jsou veliká podpora místních tvůrců a výrobců, aby nemuseli svou činnost ukončit.
Oslovují Tě zákazníci přímo?
Občas někdo přijde, že potřebuje dárek. Třeba i pro návštěvu ze zahraničí. Prodávám zejména prostřednictvím mých webových stránek a e-shopu, který na nich mám. Musím se aktivně pohybovat na sociálních sítích, bez toho by to nešlo. Mám i dárkové poukazy, které můžete věnovat někomu, kdo si pak u mě sám najde to, co ho osloví.
Uf, už toho víme spoustu. Jsi z Mikulůvky, děláš krásné věci a máš prostě co nabídnout. Ani jsme nezmínili, že Tvým hedvábím se oficiálním návštěvám prezentoval Zlínský kraj a měla jsi další podobné poptávky až ze samotné Prahy 😊. Je skvělé, že u nás obci někdo tvoří takové zajímavé věci a já Ti děkuji, že jsi si našla čas se nám zde představit.
Komentáře jsou uzavřeny.