Na začátek druhého dílu této cachtací rozpravy možná jedno upřesnění. Cílem celého pojednání (zde je předchozí část) nemá být popis nějaké „PRAVDY“ o koupališti v naší obci. Smysl vidím spíš v otevření diskuse. Ve shromáždění různých poznatků a možná pro někoho nezvyklých pohledů na dané téma. Společná debata by pak mohla vést k nalezení většinové shody zastupitelů na budoucím využití koupaliště. Aby občané znali směr, kam se ubíráme a proč.
Co nám koupaliště jako obci přináší?
- Finanční zisky nebo ztráty. Podle počasí, podle způsobu vedení, podle celkového záměru.
- Reklamu na Mikulůvku u přespolních. Zde nastupují otázky – stojíme o to? Je v obci někdo, pro něhož mají návštěvníci a turisté nějaký praktický přínos? Spokojený návštěvník samozřejmě šíří pozitivní obraz Mikulůvky dále – „to je ta fajn vesnice, kde mají pěkné koupaliště“…
- Prostor pro společenskou zábavu a setkávání. Koupaliště má mnohaletou tradici různých kulturních akcí. Nezanedbatelná část občanů užívá bazén ke koupání, žádné překvapení… a při tom se potká s přáteli. Navíc na celém horním konci Mikulůvky není jiná možnost posedět, občerstvit se a dát si něco na zub.
- Elektřina ze slunce – od loňska máme slušnou kapacitu panelů, které vyrábí „zdarma“ energii. Jak ji přesně využít je otázkou a už letos bychom mohli najít odpovědi. Máme stálou spotřebu ve škole, na obecním úřadě, provozujeme čističku i pouliční osvětlení. Postupně sbíráme provozní údaje a bude potřeba sednout k excelu a počítat.
- …..co zde ještě chybí?
Trocha nadhledu neuškodí
Za posledních 15 let jsme zažili nájemce, kteří provozovali celé koupaliště na své náklady. Ale též provoz po taktovkou obce a jejích zaměstnanců. Nyní se nezdá, že by byla na stole nějaká třetí varianta. Takže zde máme vcelku jasnou otázku. Jaká jsou možné odpovědi? Co přesně chceme? Kam směřuje aktivita vedení obce, co je prioritou?
- Chceme mít koupaliště a zároveň co nejméně starostí? Asi je nejlepším řešením spolehlivý nájemník. Něco podobného, jako když pronajímáme prodejnu potravin. Tak jako u nás je v okolních obcích běžné, že zásobování zajišťují soukromé firmy.
- Na druhou stranu najdeme obecní prodejny či pohostinství. Jednou z možností je budovat takový obecní ekonomický organismus. Můžete mít různé obecní služby, které se vzájemně podporují. Různé příjmy – z obecního koupaliště, prodejny, hospody, nájemního bydlení, sportovního areálu, společenského sálu… – které spolu vytvářejí navzájem se podporující systém. Je mnoho příkladů obcí, kde to takto funguje. Znamenalo by to ale vyjasnit si priority. Pokud bychom aktivitu a energii, kterou posledních pár let obec věnuje koupališti, mohli bychom zde mít stejně dobře šlapající obchod nebo obecní hospodu. Možnost to je, ovšem nezdá se, že bychom v Mikulůvce měli tolik energie a odhodlání, abychom vše v dohledné době zvládli. Takže spíše ne.
Samozřejmě jsou tu otázky financování. Vycházejme z toho, že obec není podnik. Smyslem obce není efektivně spravovat majetek primárně za účelem tvorby zisku. Obec má naopak své peníze rozumně investovat a utrácet za věci, které přináší dlouhodobý rozkvět a lepší život jejím obyvatelům. Proto je zcela v pořádku, když podporujeme věci, které přináší „pouze“ náklady. Ten řádný obecní hospodář jen musí odpovědně zvažovat a vybírat, která položka v seznamu je ta pravá, dlouhodobě smysluplná a obyvatelé ji ocení. Nikdy nezapomínejme na jednu věc. Tak jako má v očích lidí „vyšší hodnotu“ obec, ve které je škola a obchod, je svým způsobem pro návštěvníky i nové potenciální sousedy přitažlivější vesnice, ve které mají koupaliště. Jednoduše taková, kde pulzuje nějaký společenský život, kroužky, plesy a přednášky. Fungují fotbalisté, včelaři, amatérské divadlo, mají tam kavárnu, rozhlednu, minizoo a cvičí mažoretky. Jinými slovy každá aktivita, která se u nás děje, nejen že spojuje lidi, ale také přináší zájem a v neposlední řadě zvedá cenu nemovitostí. Jakákoliv podpora těch zdánlivě nevýdělečných a neekonomických činností přispívá k lepšímu životu obyvatel.
Shrňme si realistické varianty. Koupaliště provozuje:
A, Obec Mikulůvka
plusy
- Více kontroly v rukách obce
- Nemusíme hledat nájemníky a řešit s nimi problémy
mínusy
- Zaplatíme kompletní provoz i režie
- Přebíráme veškerá provozní/obchodní rizika (včetně špatného počasí 🙂
- Musíme věnovat energii, pracovní síly a kapitál na zajištění provozu
- Čím víc práce na koupališti, tím méně prostoru pro ostatní rozvoj obce
B, Nájemník
plusy
- Provozovatel přebírá většinu podnikatelského rizika
- Obci zůstane více prostoru a energie na ostatní záležitosti
mínusy
- Musíme nájemníka hledat
- Musíme nájemníka „hlídat“
- Předem je nezbytné připravit „pobídky“
- Na začátku práce s definicí podmínek pronájmu
Co z toho tak zhruba vychází….
Pro Mikulůvku je (a vždy patrně bude) koupaliště zejména společenská nebo chceme-li kulturní záležitost. Neočekávejme, že by provoz areálu v blízké budoucnosti zajišťoval nějaký extra příjem do obecní kasy, pracovní místa či cokoliv jiného, co se dnes považuje za ekonomický přínos. Věnovat tedy přílišnou pozornost a omezené kapacity obce a jejích zaměstnanců na udržování chodu bazénu a ještě na to finančně doplácet, se nejeví příliš rozumné. Řádný hospodář by v podobném světle měl uvažovat o tom, jak celou věc udržet v chodu za co nejnižších přímých nákladů a s co nejmenším množstvím vynaložené energie či přímého pracovního nasazení. Na rozdíl od mnoha jiných obcí stále nemáme ani to, ani ono, dokonce ani tohleto. Doplň si sám.
Pokud se rozhodneme hledat externího provozovatele, musíme to dělat mnohem aktivněji. Nestačí vystavit zprávu na úřední desku. To možná čtou firmy, které sbírají státní a obecní zakázky. Běžný podnikatel, který tady má být „plavčíkem“, se k této informaci nemusí vůbec dostat. Jaké máme tedy možnosti? Klasickou inzerci v nabídkách pronájmů, práce a podobně. Navíc čím dříve po skončení sezóny s hledáním začneme, tím spíše se najde někdo, kdo uvidí příležitost a zejména bude mít dostatek prostoru se na další rok připravit.
Zájemce také spíše oslovíme jasnou a konkrétní nabídkou. Proto musíme sami předem vědět, co nabízíme, co požadujeme, jaký bude nájem či kolik my naopak na provoz přispějeme. Tedy zastupitelstvo by mělo schválit podmínky – a ty ve stručné formě musí být součástí nabídky či inzerátu. Takové podmínky, které motivují zájemce se přeptat na detaily. Pokud je v „Záměru“ jen odkaz na telefonický kontakt, není vůbec zřejmé, jaké parametry jsou předmětem nabídky a jestli se každý volající dozví vždy to samé, aby mohla proběhnout regulérní „soutěž zájemců“. Mimo jiné – jak se například dozvíme, kolik lidí reálně volalo? Jak zastupitelé vyhodnotí, jestli aktuální způsob inzerce je adekvátní? Jaký je vlastně termín, kdy obec zpracuje a rozhodne o případných nabídkách? Samé otázky.
Závěrem
Abychom to nějak shrnuli pro toho, kdo nečetl celý text 😊
1, vedení Mikulůvky by mělo věnovat svou energii primárně celkovému fungování a rozvoji obce
2, vyplatí se proto najít provozovatele, který se postará o koupaliště. A klidně ať něco vydělá, když nám ušetří starosti.
3, po zhodnocení zkušeností několika předchozích let – zejména nákladů na udržování a provoz celého objektu – stojí za zvážení, jestli nenabídnout nájemci takové podmínky, že místo placení nájmu naopak obec poskytne dotaci/pobídku v nějaké výši (například něco jako 100t./rok či jinak) s tím, že na nájemníkovi pak bude, jak se popere s běžným provozem. Který by jinak obec stál oněch průměrných 300 tisíc a spoustu práce, energie. Samozřejmě by součástí smlouvy bylo nastavení podmínek typu kdy má být v provozu koupání, kdy bufet, jak budou probíhat případné obecní kulturní akce, kolik a jakých akcí může provozovatel uspořádat sám atd. Takový příspěvek se dá rozdělit do několika částí – třeba polovina po reálném fyzickém spuštění koupací sezóny a druhá po skončení podzimního provozu… nebo jakkoliv jinak.
4, pokud už bychom zůstávali u současného modelu, kdy obec nenašla nájemníka a provozuje vše sama, bylo by třeba mnohem transparentněji zveřejňovat náklady i výnosy z tohoto byznysu. Běžný provoz koupaliště je nyní z pohledu občanů schovaný v neprůhledném systému, kdy se v nejlepším jednou za rok v pár větách dozvíme, kolik se utržilo za vstupné, kolik byl zisk v bufetu a kolik nás stála letošní údržba a kolik možná vydáme v příštím roce. Ani neuvádíme běžné náklady a výnosy v obecním rozpočtu, protože při jeho schvalování na konci starého roku není rozhodnuto, jestli bazén budeme opět provozovat vlastními silami – což se zjistí až někdy zjara. Je to nejasné, nic se nedá dlouhodobě plánovat, poskytuje to příliš prostoru pro subjektivní rozhodování vedení obce a zcela odstřihuje občany a vlastně i většinu zastupitelů od účasti na řízení významné části obecního majetku.
Možná posledních pár vět. Přál bych si, aby tyto řádky četli všichni zastupitelé. Ne proto, aby bylo vidět, jak dobrý jsem spisovatel. Jen jsem se snažil shromáždit informace, které se týkají významné položky v seznamu našeho obecního majetku. Chtěl jsem přispět k veřejné debatě, aby vedení obce následně mohlo s nějakým dlouhodobým výhledem rozhodnout. O směřování koupaliště, o kladech i záporech jednotlivých variant pro občany a samotnou Mikulůvku. Samozřejmě, že nedisponuji všemi údaji, které by zastupitelé měli zvažovat. Ale snad bude navzodry tomu takové shrnutí přínosem.
Zde máme oficiální nabídku. Pokud víte o někom, kdo by mohl chtít koupaliště pro letošek provozovat, můžete mu ji ukázat.