Pokud jste dnes sledovali přímý přenos ze zasedání zastupitelstva Mikulůvky, mohli jste si všimnout, že se volilo nové vedení Sociální a kulturní komise. Byl jsem mezi uchazeči vybrán jako ten nejlépe splňující náročné požadavky vedení obce. Pověření jsem přijal a těším se na nadcházející spolupráci s vámi všemi. Zde předkládám projev, který jsem ve zkrácené formě před volbou přednesl.
Vážení zastupitelé,
poté, co paní R. Turečková oznámila svůj záměr ukončit své působení v kulturní komisi, přirozeně jsem jako její člen přemýšlel, jak bude o další společenské akce v Mikulůvce postaráno. Dnes tu nabízím svůj čas jako kandidát na její místo.
Myslím si, že pokud máte rozhodnout o předsedovi komise, měli byste mít zejména představu, s jakým záměrem jednotliví kandidáti k funkci přistupují. Posuďte, jak si fungování kulturní komise v Mikulůvce představuji já:
První otázka, která mě napadla, zde již zazněla na začátku tohoto volebního období. Co vlastně obec/zastupitelstvo od činnosti kulturní komise očekává. Stále platnou tehdejší odpověď chápu tak, že obecně chceme, aby se v obci něco dělo. Abychom se všichni potkávali na společných akcích a nějak udržovali obecní život. S tím mohu jedině souhlasit.
Následuje druhá – „Jak toho dosáhnout?“. Nikdo, kdo se podobnou činností neživí na 100 %, nemá prostor vše zařídit „na klíč“. Můžeme si naplánovat nějaký program, zajímavé setkání, společenské události. Ale určitě nestačí jeden-dva symbolicky placení dobrovolníci, kteří by vše připravili, zorganizovali a pak dlouhodobě udržovali v chodu. Nachystali lavičky, občerstvení, pódium a zábavu. Aby návštěvníci jen dorazili v určený čas a pak zase zmizeli. Na to nemám čas a prostor ani já, ani nikdo z nás zde přítomných.
Chápu tedy úlohu komise následovně. Na jednu stranu se snažíme plnit ono obecné zadání zastupitelů, které samozřejmě vychází z poptávky občanů – nenechat Mikulůvku společensky zemřít.
Na druhou stranu je také komise prostředníkem pro toho, kdo má chuť něco pro sebe i sousedy udělat, uspořádat či zorganizovat. Partnerem a pomocníkem na neformální úrovni, než je například toto oficiální jednání zastupitelstva.
Nechci vytvářet kulturní program jako někde ve městě. Bez utracených stovek tisíc by se nedalo očekávat, že rozjedeme kulturu na „světové“ úrovni. Chci však pomoci zorganizovat a propojovat ty sousedy, kteří prostě nechtějí jen sedět doma. Nevidím smysl existence komise v čepování piva a sklízení zmíněných laviček. Na to nás – obec – ti lidé nepotřebují. Chci být oficiální pomocnou rukou, která zařídí to, co jednotlivec nemůže či nezvládne řešit.
Abychom ale mohli něco dělat, musíme mít jasnou představu o našich možnostech. Nejen v oblasti toho, čím obec disponuje, jaké vybavení máme a jaké akce můžeme materiálně zajistit. Bez ohledu na to, jestli právě mne dnes zvolíte – potřebujeme jasný plán či pravidla pro podporu kultury co se týká financí. V rozpočtu jsou uvedeny nějaké plánované částky, ale neznáme pravidla, podle kterých je možno tyto peníze využít. Ať už oficiální komisí či přímo občany si je nárokovat pro pořádané akce. Pokud v současné chvíli máme v upraveném složení komise zahájit rok, nemáme k dispozici žádné prostředky, které bychom mohli použít. Příkladně promítání, diskotéku nebo ples pravděpodobně naplánujeme úplně jinak, když na to budeme mít tisíc, deset tisíc nebo padesát tisíc korun. A jinak, když jsme zrovna na nule.
Prosím, aby bez ohledu na výsledek vaší volby při obsazení komise jste co nejdříve definovali pravidla finanční podpory pro budoucnost.
Uvidíme se?