MilanH: Luboši, Ty jsi byl dříve v zastupitelstvu?
Luboš Adámek: Ano, jedno volební období už za současného starosty. Ale neviděl jsem tam pro sebe budoucnost, proto jsem odmítl nabídku pokračovat. Nelíbilo se mi, jak to vedeme. Navíc je spousta věcí, kterým nerozumím, třeba účetnictví a podobně. Jsem více hasič a stolař, než zastupitel.
Skutečnost je taková, že lidi jsou rozdělení. A já mám pocit, že vedení naší obce k tomu možná i nevědomky přispívá. Není celkově v naší zemi zájem o to, aby se lidi potkávali, poznávali, aby byli spolu. A to platí i v Mikulůvce. Mám též dojem, že se nad tím ani nikdo nezamýšlí. A při tom na to nemusí být člověk extra chytrák, aby si všiml. Není třeba být kdovíjak… víš, jak Marvan ve Švejkovi říká…. „Vy jste hlava, pane vachmajstr“. Mám už dojem, že je to celkový záměr, ne jen u nás na dědině.
Vlastně se nemáme v obci kde sejít. Myslím si, že i setkání typu rozsvěcení vánočního stromku by se mohlo pořádat tak, aby se lidé měli šanci poznat, když už se tam potkají. Faktem je, že spousta akcí, které se zde dříve pořádaly, skončila kvůli malému zájmu. Dělali jsme hasičské plesy a zábavy, ale měli jsme problém vůbec zajistit pořadatele. Ani návštěvníků nebylo dost. Takže to ekonomicky nevycházelo a spoustu práce neměl kdo udělat.
Aha, no já jsem už někde zmínil názor, že by to hlavní měla být samotná kultura, právě to setkávání… a jestli na sebe akce i vydělá, to je bonus, to je navíc.
Ano a celkově je třeba, aby obec podporovala akce nejen ústně, abychom také cítili za sebou zázemí. A nejen my, ale všichni, kdo se tu o něco snaží.
Myslíš, že je to dnes jiné, než to bývalo dříve? A vůbec – tehdy chodili lidé do hospody, to byla taky kultura… Dnes Tě tam nevídám.
Nechodím do hospody, protože toho moc nevypiju. Je to o tom pokecu, ano, ale úplně jsem si odvykl. Dříve jsem byl v hospodě 2-3x za týden.
Dvakrát třikrát? Jasně, máte po ruce… My z dolního konce musíme šlapat. Prý chlapi přijeli autobusem z města a zapadli na pivo…
To bývalo dřív, když nebyla auta, teď má každý dvě. Kdo měl auto tenkrát, to byl panečku někdo. Tehdy se v práci končilo ve dvě hodiny, přijely sem dva autobusy a hospoda byla plná.
Ale to už tak nebude.
No doba se změnila, ale nevím, jestli k lepšímu. Nepřispívá to vztahům na dědině. Dřív si sousedi podávali přes plot kalíšek. Dnes každý spíš postaví zídku nebo dá na plot plachtu, aby nebylo vidět. A pak sedí doma a pije sám. Tak to je. Bude mi 64 a něco pamatuju.
Ještě jsme úplně neprobrali, jak vlastně žiješ. Vrať se prosím ještě na začátek. Co tedy děláš? A proč jste se po svatbě neodstěhovali na Oznici?
Bohužel tam nemohly bydlet dvě rodiny a u rodičů mé ženy tady v Mikulůvce byl v domě z roku 1966 téměř připravený byt. Jinak se synem pracujeme se dřevem, jsme živnostníci a musíme se otáčet.
Přišlo mi zajímavé, že svoji práci, kdy se fyzicky něco tvoří a potřebujete prostor, děláte vlastně mezi ostatními domy v malé dílně na zahradě.
Ano, samozřejmě, že ta dílna je malá a potřebovali bychom další místo. Není ale kam se rozrůstat, a teď před důchodem nechci jít do velkých změn, pozemků a hal. Ani zdraví není zrovna 100%. A stolařina, to je dřina.
A co syn, bude pokračovat sám, až Ty budeš v důchodu?
Já myslím že ano, ten druh údržby, co děláme, třeba okna – a dnes ponejvíce z plastu – to bude potřeba pořád. Takže kování, těsnění, práce máme dost. I moderní plastová odchází. Nedovírají a netěsní. Nejlepší je, že v novějších oknech není možné těsnění vyměnit, protože je z výroby přilepené. Drahé nebo levné okno, na tom nezáleží. Pro nás je dobré, že vlastně nepotřebuješ dílnu, protože se vše dělá u zákazníků. Navíc je údržba méně pracná, není to taková dřina. Většina oprav oken se dělá bez vysazování. Ale jak se mění typy kování od různých výrobců, už na ty staré modely nejde kolikrát koupit díly.
V Mikulůvce mají lidé také plastová okna. Máte zákazníky tady? Nebo nemáte zájem o další kupu práce?
Ani si nemusíme dělat nějakou reklamu. Málokdo tomu rozumí a proto je po servisu poptávka. Samozřejmě občas narážíme na stejné problémy, jako každý jiný živnostník. Někomu něco slíbíš a až při práci zjistíš, že kvůli něčemu, co jsi nevěděl předem, musíš třeba koupit víc materiálu nebo oprava zabere více času – a klidně jsi najednou v mínusu. Tak co teď…?
My samozřejmě nikoho neodmítneme, jen svoje služby moc nepropagujeme. Víme všichni, že nejhorší je dělat práci pro rodinu, pro kamarády či sousedy. S cizími lidmi je jednodušší komunikace. Je to sice úsměvné, ale je to tak.
Ano, to je známá věc, jestli jsi zedník nebo opravář, všude je to podobné. Ale jak takovou věc řešit? Asi to moc nejde, my lidé jsme prostě takoví. Zřejmě na to není recept. A co budeš dělat v důchodu?
No já myslím, že pokud mi zdraví ještě poslouží, budu pokračovat v práci. Co bych doma dělal. Manželka má do důchodu ještě pár let.
Můj otec byl kdysi stolařem na Bytovém podniku a spravoval okna a kuchyňské linky. Dělalo se to socialisticky a pokud nebyla nějaká nutná činnost, sedělo se v hospodě.
Ano, tak to fungovalo na údržbě. Ale dnes my živnostníci musíme makat. Dostaneš zadání, pak to někdo přebere a teprve můžeš fakturovat. Už se nesedí půl dne u piva. Mě osobně to nevadí. Já jsem nikdy nepotřeboval vysedávat. Ano, třeba v neděli takhle po desáté jsme se sešli u piva, aby nám pak lépe chutnalo. Odpoledne byl třeba nějaký výlet. Ale dnes už jenom v klidu a pomalu 😊
Komentáře jsou uzavřeny.