Ahoj ahoj vážený čtenáři. Vraťme se znovu ke třem tématům, která jsme nedostatečně prodiskutovali v minulém článku o červnovém zasedání zastupitelstva. Pěkně postupně.
Vsuvka – pro zvědavce, kteří nemají čas číst dlouhá pojednání, je zde stručné shrnutí:
- Dnes obec řídí převážně starosta. Zastupitelé mohli rozhodování a každodenní správu rozprostřít na více lidí, ale nevyužili příležitost pro změnu.
- Je příkladem správné péče o obec a její majetek nechat stavební dozor na dodavatelské firmě?
- Řádný hospodář by měl zvažovat, za co se obecní/veřejné peníze utrácí. Svá dřívější rozhodnutí by měl opakovaně přehodnocovat. A nesnažit se svou odpovědnost přenášet na někoho jiného.
Nejprve trocha poučení. Nebo školení, chcete-li.
Jedním z bodů schůze bylo rozhodování o tom, kolik členů bude mít naše obecní zastupitelstvo v následujícím období po říjnových volbách. Podle zákona má Mikulůvka při své velikosti možnost zvolit něco mezi 9 a 15 zastupiteli (vždy liché číslo). Mnoho let je to 11. Zastupitelé neměli nějak vyhraněný názor a vlastně neshledali důvod, proč by se to mělo měnit. Takové rozhodování ani není před volbami povinné a na programu vůbec nemuselo být. Ale když už byla otázka položena… Případná změna mohla mít mimo jiné i následující efekt.
Pokud má zastupitelstvo 15 a více členů, zastupitelé na své ustavující schůzi kromě starosty, místostarosty, komisí atd. volí povinně i „radu„. A co je to rada? Starosta + místostarosta + další zastupitelé (1 nebo 3). Celkem obvykle 5 členů. A proč má smysl ji mít? Protože bez rady vykonává naprostou většinu běžného rozhodování pouze starosta. Zastupitelé sice mají své povinnosti a hlavní obecní záležitosti průběžně schvalují, ale běžný provoz plně leží na jednom člověku. On je samozřejmě za své rozhodování odpovědný, ale zastupitelstvo je příliš pomalý orgán, aby mohl vše v reálném čase reálně kontrolovat.
Naopak s radou se starosta musí o tyto pravomoci podělit. Výsledkem je kolektivní rozhodování. Je to ohromná změna v řízení obce. Starosta už nemůže sám podepisovat všechny obvyklé smlouvy, libovolně nastavovat pravidla fungování úřadu, reprezentovat obec navenek atd. Spoustu jeho dnešních pravomocí přebírá rada, která o všem normálně hlasuje. Schází se též mnohem častěji než kompletní zastupitelstvo.
Z debaty bylo zřejmé, že rada, smysl její případné existence a možnost ji při navýšení počtu členů zastupitelstva po volbách zřídit, současným zastupitelům mnoho neříká. Více lidí by teoreticky znamenalo větší náklady na provoz úřadu. Ano, to je asi pravda. Avšak přínosy v systému správy obce by tuto nevýhodu mohly více než vyvážit. Starosta u nás dnes rozhoduje zcela individuálně a subjektivně. Místo toho mohl praktické záležitosti řešit kolektiv, což by přineslo mnohem větší úroveň veřejné kontroly. I menší obce, než je Mikulůvka s 820 obyvateli, radu zřizují a asi vědí proč. Ona ta rada ve výsledku snižuje i starostovu zodpovědnost, když o všem rozhoduje více hlasů.
Druhá záležitost jsou problémy kolem naší fotovoltaiky. Jak už bylo konstatováno – snad máme splněno co se týká původní dotace. Shromážděné podklady jsou předány ke zpracování na ministerstvo či kam a patrně nám dorazí plánovaná částka 5 mil. Kč. Oproti tomu stojí problém s nedokončenými hromosvody v sumě cca 1 milion korun, kde je šance tyto peníze do obecního rozpočtu vrátit prozatím značně nejistá.
A obec prý neudělala nic špatně.
Podívejme se na to z jiné strany. Obec by měla být spravována s péčí řádného hospodáře. Tento pojem není nikde přesně definován, jistě se tu trochu spoléhá na „zdravý selský“ rozum. Zcela na vodě to však není, protože v zákoně o obcích i občanském zákoníku se k tématu vážou pojmy jako je „loajalita“ (zájem obce má přednost před osobním), „potřebné znalosti“ (musím být schopen rozhodovat zodpovědně a informace získávat a vyhodnocovat racionálně), „pečlivost“… Píše se tam, že obec má svůj majetek spravovat „účelně a hospodárně“, dbát na jeho „zachování a rozvoj“. Má také pečovat o rozvoj území a potřeby občanů. Chovat se hospodárně – ekonomicky, efektivně a účelně.
Problém se soláry prý vznikl díky tomu, že dodavatel stavby nedodržel smlouvu. Například nedotáhl veškeré papírování a udělal nějaké změny v projektu. To je jistě možné. Ovšem kdo do této smlouvy propašoval myšlenku, že firma bude zároveň vykonávat (nebo zajistí) i stavební dozor, ten buď nikdy nic nestavěl, nebo nepoužil mozek. Oni to prý nedodrželi. Cože? To je naše zodpovědnost, abychom dohlédli na to, že stavba bude v pořádku provedena a dokončena. Co je to za nápad tuhle naši „kontrolu“ nechat na dodavateli? Obec se přece nesmí vzdát dohledu nad zakázkou financovanou z jejích/veřejných peněz. Pokud smlouva přenáší veškerý dozor jen na dodavatele, jaké má Mikulůvka možnosti sledovat kvalitu, postupy , vady…. Takový přístup může být snadno hodnocen jako nedostatečná péče.
Nebudeme ovšem slovíčkařit a zacházet do pojmů, které umějí ohýbat právníci. Cílem tohoto odstavce je spíš to „selské“ konstatování, že jestli Mikulůvka udělala v celé věci něco špatně, bylo to tohle. Někdo tu smlouvu sestavil, někdo ji kontroloval, někdo ji schválil a někdo ji podepsal… Zde by jasné vyhodnocení a pojmenování bylo více než vhodné. Zcela obecně se dá říct, že projekt zadávala a soutěžila obec. Často si pro tyto činnosti najímá specialisty, kteří mají mít dostatečné právní i odborné zázemí. Ale tady se to „trochu“ nepovedlo. Jeden by si myslel, že to přece za poslední roky nebyl první obdobný projekt, na kterém bychom se teprve učili. Ale zase je pravda, že v šuplíku nic do budoucna připraveného nemáme, takže je to vlastně paradox …. začátečníka?
Dnes už poslední bod, mírně osobní. Poslední půlrok zastupitelé řeší další existenci a směřování Sociální a kulturní komise, které jsem do konce roku 2025 dělal předsedu. Po mé rezignaci nastalo částečné vakuum, které se nyní uzavírá, neboť se našla nová předsedkyně. To už víme z předchozí části reportáže.
Po volbě nových členů jsem jako občan, divák a dnes již jen řadový člen komise položil zastupitelům otázku, jestli při příležitosti schválení nových členů není na čase naopak některé původní členy z funkcí uvolnit. Jistě jsem měl na mysli zejména ty, kteří se na práci komise dlouhodobě příliš nepodílejí a z pohledu „řádného hospodáře“ vlastně jen stojí obec peníze. Kultura nikdy nebude zisková a výdělečná, to je falešná představa, ovšem utrácet zbytečně bychom asi nemuseli.
Už zde výše zaznělo, že volení zastupitelé mají podle zákona nějakou zodpovědnost a je hlavně na nich, jak si obec vede a jak hospodaří. Koho platí a za co. A místo debaty o tom, jestli 7 členů kulturní komise není trochu zbytečný luxus, jsem byl dotázán, proč jsem tuto myšlenku nepřednesl již v loňském roce jako předseda oné komise. Na to je snadná odpověď. Protože to není v kompetenci „nějakého“ předsedy. Ani minulého, ani současného. Jeho úkolem je především dát dohromady kulturu a nějak to celé udržet v chodu. Mimo jiné by měl znát zadání – co vlastně obec a zastupitelé od něj chtějí. To jsem se tehdy nedozvěděl, ač jsem dotaz pokládal opakovaně.
Zpět k tématu. Mikulůvka půl roku platí odměny členům kulturní komise (mimo předsedy, kterého až do 1. července reálně nemáme… a mne osobně, neboť jsem se už před lety odměny řadového člena vzdal), i když samotná komise – bez vedoucího – vykazovala jen značně omezenou činnost. A když se konečně najde někdo aktivní, kdo celé fungování chce zase posunout kupředu, zastupitelstvo vůbec nevyužije příležitost zachovat se „ekonomicky, efektivně a účelně“. Vedení obce mohlo a mělo zvážit, jestli to celé nejsou vyhozené peníze. Jestli by se neměl v této věci udělat trochu pořádek. Místo toho pan starosta verbálně přenáší svou zastupitelskou zodpovědnost za hospodaření Mikulůvky na občany, kteří nikdy takové pověření ani nemohli mít. Změny byly odmítnuty a jedeme dál až k volbám.
Doplnění – uspořádat jakoukoliv akci je bez debat spousta práce. Je nesmyslné očekávat, že všichni budou tohle vše dělat ve svém volném čase úplně zdarma. Pokud člen komise dostává odměnu 2 500,- Kč hrubého měsíčně, je to za půl roku náklad pro obec 15 000,- Kč (on dostane jen přibližně 12 tisíc). Za rok by to bylo 30 a za čtyři roky 120 tisíc hrubého. To už jsou nějaké peníze. Ale pokud nejsou zasloužené, dají se použít nějak užitečněji, ne?
Věci obvykle nejsou tak jednoduché, jak se prezentují. Přemýšlejme o nich a důkladně zvažujme, jak naše rozhodování ovlivní i jiné, zdánlivě málo související záležitosti. Dnešní hlasování se často projeví až za dlouhou dobu – a výsledkem může být spousta špatně investovaných či zbytečně utracených peněz a iluzí.