Dnes tu máme jednu zajímavou záležitost. Možná jste už zaslechli, četli nebo přímo osobně zažili návštěvu Dana s jeho nápadem. Než rozebereme podrobnosti, ptejme se, kdo je Dan.
Ahoj Dane. Jsi z Mikulůvky?
Ahoj, ano, jsem místní. Pocházím odsud a znalci si mne jistě pamatují už od dětství – byl jsem známý tím, že jsem všude jezdil na skateboardu. Byli jsme s kámošem Pavlem asi největší místní raubíři. Pak jsem žil pár let v zahraničí a dnes jsme zase doma v Mikulůvce. Vždycky jsme se plánovali vrátit nazpět.
Abychom se o tobě něco dozvěděli… Bydleli jste naproti hospody, že?
Nejprve jsme s rodiči bydleli u babičky nad potokem a potom jsme postavili barák v Kolonce. Tam dnes žije brácha Radek a my se ženou a dětmi máme domeček tady u hlavní cesty.
Byli jste dlouho pryč. Co vás k tomu vedlo?
Po škole jsme začali pracovat a brzy nám došlo, že si nikdy nemůžeme vydělat na bydlení a běžné věci. Tak jsme sbalili batoh a vyrazili do Anglie. Jelo tam s námi několik kamarádů z Mikulůvky. Postupně se ještě přidávali další, bylo to fajn. Strávili jsme v Brightonu celkem 13 roků. Všechny mladé bych vyhnal do zahraničí na zkušenou.
Čím se vlastně živíš? To asi ví málokdo, ale většina místních určitě zná toho sportovce, co často běhá kolem silnice sem a tam.
Pracuji doma, sedím u počítače a navrhuji software. A každodenní běhání je pro mne taková relaxace. No je pravda, že teď zrovna moc neběhám, protože jsem měl nedávno úraz na kole. Obvykle ale během obědové přestávky za hodinu zvládnu tak deset kilometrů.
To jsme se pěkně dostali ke sportu. Nápad na dnešní rozhovor začal u tvého plánu jménem Pumptrack. Co to je a jak jsi k tomu přišel?
Se sousedy jsme se bavili o dětech a jejich volném čase. Vzpomínali jsme, jak my jsme v jejich věku běhali po ulicích a dělali všechno možné. Asi jste si mohli všimnout, že teď bylo dlouhé období, kdy naopak venku nebyl nikdo. Poslední roky všichni hleděli doma do počítačů, na televizi, do mobilů… A zdá se mi, že se to zase pomalu vrací zpět. Že se po Mikulůvce zase začínají pohybovat závodníci na kolech. Hned nás napadlo, že je to moc fajn a mělo by se to nějak podpořit. Chybí tady třeba nějaký plac, kde by se dalo vyřádit na koloběžkách a tak. Dá se vymýšlet třeba horolezecká stěna do haly, venkovní posilovací stroje, je spousta možností.
Když jsem byl malý a měl skateboard, chodili jsme někdy do města a tam jsme jezdili na různých rampách a podobně. Bavilo nás to tak moc, že jsme dokonce pak v dospělosti chtěli založit firmu na skateboardové desky. A když teď slyším, že děcka tady v Mikulůvce už zase začaly stavět někde v lese traily, úplně jim rozumím.
A co je to tedy Pumptrack?
S kamarády a jejich dětmi se snažíme sportovat, například přes zimu chodíme do haly a podobně. A v několika obcích jsme vyzkoušeli atrakci, která se už pár let všude možně buduje právě pro vyžití mládeže. Pumptrack je vlastně taková dráha z betonu, dřeva nebo plastu, na které pak jezdíte na kole, koloběžce, na kolečkových bruslích a tak. Může to být i jen nasypaná hlína a přírodní cesta. Děcka to hodně baví a užijí si pohybu. Tak jsme přemýšleli, jak tuto věc přinést k nám do dědiny. A protože nebylo jasné, jestli by byla poptávka, vyrazil jsem na výpravu po Mikulůvce a oslovoval s tím sousedy.
Ty jsi přímo spustil petici, aby se něco takového u nás postavilo, a sbíral podpisy, že? Proč takto? Jak jsi byl úspěšný?
No řekl jsem si, že když už mám tento nápad někam posunout, musím oslovit obec a zejména zastupitele. A k tomu potřebuji mít jasnou zprávu, že o to lidé mají zájem. Proto jsem začal o nápadu mluvit a ptát se. Vyslechl jsem spoustu komentářů, posbíral asi sto podpisů a potom se vypravil na jednání zastupitelstva tento nápad představit oficiálně.
Ano, tam jsme se potkali. Myslím, že zastupitelé přijali tuto myšlenku celkem pozitivně. Jak to tedy pokračuje?
Ukázal jsem obrázky a popsal možné využití. Pak jsme debatovali, jak to celé pojmout. Přístupů a řešení může být celá řada. Padaly různé návrhy a nápady. Velká a kvalitní dráha není vůbec levná, vyžaduje dost prostoru, spoustu příprav, ale dá se na ni pak třeba využít dotací. Nebo se dá udělat ta levná přírodní dráha, jen bagrem nahrnout hlínu, vyznačit trať a hurá! Ale o takové řešení se pak o to víc musí někdo starat, také je to spíše pro starší děti a mládež. Přece jenom beton nebo asfalt je taková bezúdržbová varianta a užijí si ji i menší děti, které ještě nezvládnou dovádět někde na stezce na horském kole.
Takže si to představím jako dráhu, která se jednou vybuduje za nějaké peníze, a pak to bude fungovat jako každé jiné hřiště, nějaký provozní řád a tak?
Určitě, na nějakém dobrém místě se to postaví a bude to jako normální sportoviště. Musí to rozhodně být zdarma, samozřejmě povinná helma a tak. Mluvil jsem o tom například s paní ředitelkou ZŠ, která plánuje školní zahradu, a i té se to líbilo. Jenom je tam ne-úplně-dost místa, navíc by to chtělo spíše lepší povrch kvůli menším školním dětem. Takže větším kolařům by to asi nestačilo. Jim by se asi víc hodila ta nezpevněná dráha a též aktuální reakce Mikulůvčanů vyznívají spíše pro tuto variantu.
Takže potřebujeme nejméně dvě různé verze 😊 Přírodní trail se ale bude muset spíš udržovat… kdo by to dělal? Aby nevzniklo skvělé místo na nepořádek. Ta betonová varianta se asi moc uklízet nemusí?
Dráha by tam byla tak dlouho, dokud by na ní někdo jezdil. Jasně, že by jinak zarostla. Je pravda, že by bylo potřeba jednou za čas na to místo trochu dohlédnout.
Hned tady za kopcem v Ratiboři mají od loňska krásný betonový track a ta se asi moc udržovat nemusí. Maximálně posečou trávu kolem. Mají to tam za hasičárnou a moc se nám tam líbilo. Je to však už poctivá stavba se vším, co k tomu patří.
Vybavil jsem si, jak jsme v dávných dobách s kamarády jezdívali po lesních pěšinkách nedaleko naší zahrady na starých dámských kolech, tehdy nebylo moc na výběr. Říkali jsme tomu „terénky“ a cesta byla jen tam, kde jsme si ji sami vyjezdili 😊 Později bylo v módě BMX… Jaký bude další postup?
Teď se můžeme bavit o umístění dráhy. Jestli v centru obce, někde u hřiště, u školy a podobně, kde ale není moc místa. Nebo například za čističkou, kam by se vešla právě spíš ta přírodní dráha, byla by levnější, dala by se třeba rychleji vybudovat, ale je to trochu bokem. Budeme o tom muset dále přemýšlet a možná časem postupně vyzkoušíme obě možnosti, uvidíme.
Nejrychlejší by bylo prostě vzít bagr a udělat u čističky základ dráhy, z toho by se pak poznalo, jak mají děcka zájem, jak to šlape, jak jim vyhovuje to místo a podobně. A mezi tím by se třeba mohl chystat nějaký poctivý projekt, který by sice byl za spoustu peněz, ale z dotací by obec mohla získat až 80% nákladů jako v Ratiboři. Je to však celé na roky. Jistě má smysl to vyřešit v dohledné době, než nám naše děti odrostou.
Děkuji za tvůj čas a hlavně za to, že se staráš. Každá další obecní atrakce je jistě přínosem pro všechny.
Komentáře jsou uzavřeny.